Pamatuji si na tu dobu, kdy jsem poprvé dostala mobilní telefon. Teď ani vám nemusím popisovat, jak jsem z toho byla velice nadšená, že konečně mám svůj mobilní telefon. A taky se to odvíjelo podle toho, protože můj starší bratr, který je o dva roky starší, už měl mobilní telefon asi jeden rok. Takže si dokážete představit, jak jsem bratrovi záviděla, že měl mobilní telefon a já ne. A já jsem měla pouze jenom takovou černobílou televizi, kterou mi dali rodiče do pokoje, když si pořídili už konečně barevnou větší televizi. Samozřejmě, že jsem byla za tu televizi ráda, že se alespoň můžu občas koukat na nějaký film anebo pohádku.

Mobil beru jako samozřejmost.

Ale věřte mi, že raději bych dala přednost mobilnímu telefonu. Protože v té době byl mobilní telefon docela tak trošku ještě vzácný, takže jsem si řekla, že kdybych měla mobilní telefon, tak bych byla třeba jako nějaký machra nebo kapitán. A věřte mi, že malé děti v tomhle věku by chtěly být vždycky v něčem výjimečné. Sice já jsem v té době nebyla vůbec žádné malé dítě, bylo mi dvanáct let, ale taky jsem toužila po tom, aby mě někdy nějaký kamarád obdivoval. Jenomže mobilní telefony jsem se dočkala až o rok později. A to jsem slavila své třinácté narozeniny a opravdu si nedokážu představit ještě větší radost, kterou jsem měla, když mi rodiče dali mobilní telefon.

Ráda taky hraji hry.

Tehdy sice to nebylo nic extra, telefon vůbec neměl žádný fotoaparát, ale nevadilo mi to. A byla jsem nadšená, že mám konečně mobilní telefon a že se konečně můžu vyrovnat bratrovi. Taky moje kamarádka úplně vyjeveně koukala, že už mám konečně mobilní telefon, že se mi splnil sen, takže jsme si s kamarádkou potom prohlížely mobilní telefon a zkoušely jsme hrát hru, takového legendárního černobílého hada, kterého dříve hrál opravdu každý. A taky si myslím, že se v tom dříve dělaly nějaké takové lidské závody, protože hra v té době byla asi jenom jediná na mobilu a byla velice populární.